Kolega D. byl toho rána poněkud neklidný a vyžádal si k obědu (ještě stále jsme se nespravili) západní kuchyni. Přestože jsem ho varoval, že mě Alfred varoval, že tu máme jíst v místních řetězcích a že asijská pizza nebude chutnat jako pizza, šli jsme do místního Popeyes. Jestli jsou jiné než naše nemůžu posoudit, protože jsem v našem Popeyes byl jen jednou ve dvě ráno a snažil se rozluštit hodnocení učitelského sboru gymnázia v Dolní Horní (zdravíme kluky z piterny), takže jsem se na chuť kuřete moc nesoustředil. Protože v Popeyes neumím objednávat, dal jsem si příliš velkou porci a byl jsem od omáčky zaprasený až za ušima, což je sice moje dovednostní obtíž, ale gastrozážitku to ani tak moc nepřidalo. Kuře ale bylo dobré a být ho méně, asi si oběd i užiju. Zajímavá byla víčka kelímků, která měla poměrně velký otvor na pití (super!), který byl ale i natolik velký, že skrz něj mohl proplouvat led (vůbec ne super!), takže se člověku sice hezky pilo, ale pořád musel plivat led zpátky.

Popeyes

Jen dva bloky daleko je památný park incidentu 28. února, který je hezký, ale na posezení jako ve Stromovce to za mne moc není. Je v něm ale Tchaj-wanské národní muzeum, do kterého každému doporučuji jít. Plné vstupné stálo 30 $ a studentské 15 $ (20, resp. 10 Kč), což na to, co můžete vidět, směšná částka. V přízemí byly výstavy paleontologie a motýlů, v patře pak stálé expozice o přírodě a historii Tchaj-wanu. V expozici paleontologie se mi moc líbila ukázka rozdílu zubů u masožravců (vlevo), býložravců (nejsou kvůli místu) a všežravců (vpravo) - typy zubů byly na odlitcích lebek vyznačeny barevně, takže je člověk hezky viděl vedle sebe.

Taky tam byl vycpaný tapír čabrakový, který je jediným druhem tapíra žijícím v Asii, jak jsem se posléze dočetl.

Tapír

Motýly jsme prošli jen zběžně (jako ostatně celé muzeum, asi jsem autista, když si čtu všechny doprovodné texty), ale možná se tam někdy vrátím a všechno si v klidu prohlédnu. Jednu velmi zajímavou věc jsem se ale dozvěděl a to sice že můry se v přírodě dost možná orientují podle měsíčního světla, které svítí všude stejným směrem a ony při letu udržují stejný úhel své dráhy vůči paprskům světla. Pokud ale narazí na zdroj světla, který vyzařuje paprsky do všech stran, začnou kolem něj kvůli tomu kroužit. Taky mě pobavilo, že byly v rozích ve vitrínách staré (?) požádní hydranty, asi jim bylo líto je demontovat, tak je takto vystavili.

Kolegové pak chtěli jít domů, kdežto já se chtěl ještě podívat do muzea incidentu 28. února, kam nám také platila vstupenka, pročež jsme se rozdělili. Muzeum to bylo zajímavé, ale rozhodně ne příjemné.

K večeři jsem pak vybral restauraci s nečitelným jménem, kterou jsme ovšem nebyli schopní najít, protože se očividně ukrývá někde v útrobách místní fakultní nemocnice. Toto fiasko se snažil napravit kolega D., který nás nakonec zavedl do Zhenpin Dining Room, kde měli trochu potíže s angličtinou a my s objednáním. Kolega F. si poručil střední (vše bylo buď medium nebo small) žebírka a slečna (nebo možná chlapec, pardon) se zeptala, jestli si je jistý a ukazovala na stůl vedle, kde rodina měla poměrně malou porci žebírek. F. že ano, medium ribs, slečna že three people, on že ano, medium ribs. Kolega D. si poručil taky medium ribs, což slečna přijala bez výhrad a já pro jistotu ukázal fotku knedlíčků z google map, protože se mi toto divadlo v alternaci na eight dumplings three people nechtělo absolvovat. F. žebírka po mírně delším čekání skutečně dorazila, následovaná mými 8 knedlíčky… a to bylo vše. F. dojedl, po něm já a D. stále čekal na svoji porci. V jeden moment se naštval a prohlásil, že tomu dává tři jídla vystrčená z kuchyňského okénka a jde je požádat, aby mu objednávku zrušili, že už čekat nebude. Když už se odhodlával vstát s úžasným skóre -5 jídel, žebírka se konečně zjevila a tak jsme nemohli být svědky komunikace žebírkového zrušení.

Pak jsme se u chrámu Lugshan setkali s kolegou L. a jeho partnerkou, která sem přiletěla na dovolenou, a po prohlídce chrámu se šli podívat do zábavní čtvrti Ximen.

Dali jsme si dvě piva místní výroby Only 18 days, které je snad nepasterizované a vydrží tak v lahvi jen 18 dní…? Bylo dobré a zvládl jsem jich vypít víc, ne jako Plzně :rtzw:. Nejsem schopný odhadnout, jaký objem měly sklenice, vypadaly trochu jako tupláky, ale tupláky to nebyly, možná něco okolo 700 ml? Objemy jsou tu vůbec divné, cola a další soft drinky mají v plechovkách o 250 ml, F. si koupil kávu v lahvi, co měla 265 ml… Pak jsme se šli projít, dali si něco na vytrávení a odebrali se pěšky domů - už nejezdilo metro, ale měli jsme to jen půl hodiny pěšky daleko.

Ještě se podělím o tento roztomilý poutač na Pragmatu a vrata v dezolátním stavu vedoucí do jakéhosi domu v naší ulici… Panelák na posledním obrázku mi připomínal budovy ze hry Stray, kterou doporučuji k zahrání, když jsou teď letní Steam slevy ;). A pokud by měl někdo zájem o architektonické okénko, můžete se podívat na toto video o Kowloonu, na které jsem si v souvislosti se Stray vzpomněl. Dobrou noc.