Pojďme na chvíli předstírat, že je rok 2010 a každý, kdo něco znamená (nebo si to alespoň myslí), má svůj blog. Na ten přispívá různě (ne)vtipnými a (ne)zajímavými traktáty a kolem a kolem se vlastně všichni mají krásně. Vzhledem k tomu, že jsem se v roce 2010 místo psaní vlastního blogu zaobíral spíše psaním „Ema má mámu.“ a o krásy blogování jsem byl krutým řízením osudu připraven, vypadá tohle jako skvělá příležitost si svůj blogísek založit taky. Na většinu letošního léta totiž studijně letím na Tchaj-wan a tohle mi přijde jako zajímavější koncept než přispívat fotkami na gramy a fejkbůky a cestovatelskými arin-storkami na konatu, kterou stejně nikdo nečte. Tím sice předpokládám, že tenhle blogísek někdo číst bude, ale to už je problém laskavého čtenáře a nikoliv autora tohoto textu.