Lorem ipsum

Spravit si spánkový režim se nám daří, akorát že vůbec. Proto jsme se vzbudili okolo jedenácté, už nemělo moc cenu pokoušet se o snídani a tak jsme šli rovnou na oběd. Kolega D. našel Sato Seinikuten, výbornou restauraci nahoru po schodech v prvním patře, kde jsme si dali nějakou rýžovou misku s masem, já navíc korejské kimči a mističku miso polévky. Můžete si také nalít vodu podle potřeby, což je podle mne zvlášť v místním počasí a s místním kořením moc hezké a doma mi to bude chybět. V některých restauracích lidé normálně pili svoji vlastní vodu, kterou si všichni nosí, což je u nás nemyslitelné, ale tady je to možná běžná praxe ¯\_(ツ)_/¯.

Člověk zde vyjde nahoru po schodech, objedná si u samoobslužného kiosku, kde jde platit evropskou platební kartou i (neevropskou) hotovostí (určitě mincemi, možná i bankovkami?), vezme si účtenku, kterou zatíží figurkou na baru a počká, než mu jídlo donesou. Zajímavé bylo vidět, jak nám do misek přesně váží rýži a maso - to už ugrilované odstřihávali nůžkami.

Kolega D. pak chtěl jít koupit sluchátka, takže jsme se opět odebrali k Digital plaza ze včerejška, ale tentokrát do vyšší budovy hned vedle, což je asi obchodní dům Syntrend…? Tady už byly všechny obchody “profesionální”, v přízemí jsou k vidění automobily a elektrické skůtry, v prvním a druhém patře myslím herní a video příslušenství, klávesnice, výše pak fotoaparáty (hlavně Nikon a Canon, ptal jsem se po analogu a vysomroval jsem adresu nějakého bazaru poblíž) a audio příslušenství včetně gramofonů a vinylů, zákaznické pobočky Samsung a spol. a v nejvyšším patře pak jídelní dvůr.

Na jednom z pater jsem narazil na weeb shit, už se mi nahrnuly první objednávky a to jsem byl zatím jen v hololive a touhou koutku jediného obchůdku. Ani náhodou jsem neprošel celé patro, takže na velké vlastenecké nákupy určitě dojde. Nečekám popravdě moc velké zastoupení indie a PhaseConnect merche, překvapilo mě už to, že jsem tu narazil na Holo. Zaujaly mne klíčenky na třetím obrázku, postavy znám z Twitteru (dříve Y) a vím, že autorka jezdí na Comiket, ale nevěděl jsem, že je jejích merch i takto dostupný.

Proč že vlastně lorem ipsum? Ne, nebyl jsem líný vymýšlet název (alespoň zatím ne, možná se s lipsem v budoucnu nepokrytě setkáme), v přízemí jsme narazili na budku imitující nejspíše raketu, která měla na dveřích tuto ceduli, kterou jsem samozřejmě musel zvěčnit.

Při odchodu jsme chytili náš první lijavec, evropský deštník zatím drží a na pokoji pak uschnul dost rychle.

Stále mi přijde zvláštní, jak jsou některé domy na pohled ve špatném stavu a nic se s tím nedělá, ale třeba je to tu normální, nebo jsem jen v Čechách nebyl v těch správných místech. Je ale zajímavé (a pochopitelné), že má spousta domů na střeše cisternu nejspíš na ohřev vody - když už do vás celý den to zpropadené slunce praží, tak toho nějak využijete. Moje lněné oblečky a nátělníky se v horku zatím drží výborně, takže kdyby někdo ze čtenářů dostal podobně idiotský nápad jako já a jel sem v létě, tahle kombinace je za mne fajn.

Pak už jsem si dal jen lehkou večeři v podobě onigiri, které jsem se konečně naučil otvírat tak, aby mi nevypadla hrouda rýže do klína, a jiného milk tea, než je od včerejška moje oblíbená značka (posvěceno pojišťovací slečnou), protože ji skandálně ještě nenaskladnili zpět. Tahle chutnala spíš jako smetana, rozsypaný čaj na obalu podle překladače znamená cream, ale kdo ví, nebylo to tak dobré. Doufám, že brzy zase budou mít I-MEI Fresh Milk Tea… A na závěr filmová hádanka, koho museli naučit jíst nohama, protože si nechtěl z prstů na rukou sundat věc na druhém obrázku?