Pojďme na chvíli předstírat, že je rok 2010 a každý, kdo něco znamená (nebo si to alespoň myslí), má svůj blog. Na ten přispívá různě (ne)vtipnými a (ne)zajímavými traktáty a kolem a kolem se vlastně všichni mají krásně. Vzhledem k tomu, že jsem se v roce 2010 místo psaní vlastního blogu zaobíral spíše psaním „Ema má mámu.“ a o krásy blogování jsem byl krutým řízením osudu připraven, vypadá tohle jako skvělá příležitost si svůj blogísek založit taky. Na většinu letošního léta totiž studijně letím na Tchaj-wan a tohle mi přijde jako zajímavější koncept než přispívat fotkami na gramy a fejkbůky a cestovatelskými arin-storkami na konatu, kterou stejně nikdo nečte. Tím sice předpokládám, že tenhle blogísek někdo číst bude, ale to už je problém laskavého čtenáře a nikoliv autora tohoto textu.

Odlétat budu 30. června z Vídně ve 13 hodin, do Pekingu bych měl dorazit 1. července v 5 hodin ráno a směrem na Taipei odlétám v půl deváté, dorazit bych měl 11 hodin dopoledne místního času. Spolu se mnou letí ještě tři chlapci z VUT v Brně, ale ti letí s jinými aerolinkami, protože život. Bydlet bychom měli na kolejích National Taiwan University a samotná stáž pak bude ve firmě Pedestal, kde budeme navrhovat čip pro konvoluční a neuronové sítě s nízkou spotřebou.

Pracovní doba je prý na Tchaj-wanu obvykle 10-6, což je pozdě i na Pražáky, ale třeba to bude příjemnější než 9-5, uvidíme. To je zatím všechno a pokud jsem laskavého čtenáře už teď neodradil, těším se v dalším blogpostu na viděnou.